O plemeni

Historie

Papillon je francouzské psí plemeno, jehož název by se v češtině dal přeložit jako "motýlek" kvůli svým uším, které jsou jeho výrazným znakem.  Historická díla o lovecké kynologii uvádějí, že tento malý pes byl chován v Itálii původně jako lovecký slídič na koroptve, křepelky i zajíce. Byl však pro tuto práci přece jen příliš malý a tak se postupně dostával z psinců do paláců a získával čím dál větší oblibu u urozených dam. Původní forma měla uši pouze svěšené, stejně jako dnešní phaléne. Phaléne je francouzské pojmenování pro nočního motýla (můru - mají křídla těsně u těla). Ve 14. a 15. století byl k nalezení skoro na každém evropském šlechtickém dvoře. Tito psíci, žijící v těsném společenství šlechty, neměli za úkol jen potěšit a pobavit. V 16. a 17. století byli v Paříž a Londýně trpasličí španělé na vrcholu obliby šlechty a tak je najdeme i na anglickém královském dvoře. I když na první pohled dnešní papillon připomíná spíše špice, svými kořeny má mnohem blíže ke kavalír king Charles španělům. Jeho oficiální název dodnes zní epagneul nain Continental neboli malý kontinentální španěl. Ke skutečnému vzájemnému odlišení těchto plemen došlo až ve 2. polovině 19. století, kdy francouzští a belgičtí chovatelé zaměřili na drobné nosaté psíky, zatímco angličtí se zaměřili na šlechtění krátkonosých a o něco robustnějších kavalír a king charles španělů.

V závěru 19. stol. podporovala chov Francie a Belgie a podařilo se vyšlechtit typ dnešního Papillona s postavenýma ušima, snad i za přimíšení trpasličích špiců a čivav. Za zemi původu plemene při jeho oficiálním uznání byla stanovena Francie a Belgie. Dvě variety tohoto plemene - papillon a phaléne, se od sebe liší pouze postavením uší. 

Vzhled

Papillon je malý pes s normální harmonickou stavbou těla a dlouhou, bohatou a lesklou srstí bez podsady. Barva srsti je bílá se skvrnami jakékoliv barvy. Nejtypičtějším znakem Papillona jsou jeho velké uši pokryté třásněmi, které mu dodávají charakteristický motýlí vzhled. Uši jsou vysoko nasazeny s dobře rozevřenými boltci, směřujícími šikmo do stran. Vnitřní středová linie boltce tvoří úhel asi 45 stupňů horizontálně. Ucho nesmí stát kolmo a jakkoli se podobat uchu špice. Tělo je mírně delší než vysoké. Hrudník je prostorný s dobře klenutými žebry. Břicho je mírně vtažené. Končetiny jsou rovné, jemné, ale pevné. Ocas je vysoko nasazený, dlouhý, zatočený a pokrytý dlouhou srstí vytvářející praporce. 

Plemeno má kohoutkovou výšku 23-28 cm a v dospělosti dosahuje váhy 2-5 kg. 

Povaha

Papillon je veselý, energický, inteligentní pes plný temperamentu. Je velice chytrý a přátelský a snadno se vcítí do emocí majitele a bude s ním bude sdílet radost i smutek. Na svou rodinu je citově vázán a potřebuje její společnost. Vůči cizím lidem může být z počátku rezervovaný, ale nikdy není nepřátelský nebo agresivní. Díky vysoké inteligenci se snadno učí novým věcem, čemuž pomáhá i vrozená zvědavost. Jeho výcvik tak zvládne i nezkušený nebo začínající chovatel. Papillon je velmi společensky založený, potřebuje být milován a v blízkém kontaktu se svou rodinou. Miluje pozornost a má rád děti a je s nimi ochotný provádět jakoukoliv šaškárnu. Ale jako většina malých plemen velice těžce nese hrubé zacházení, necitlivou manipulaci velmi malých dětí. Díky své učenlivosti budou Papilloni vynikat v mnoha psích sportech. Skvěle zvládnou agility, dogdancing, flyball nebo coursing. Papilloni jsou dobří hlídači, ale nemají tendenci zbytečně štěkat, takže jsou ideálním plemenem pro chov v bytě. 

Zdravotní potíže

Papillon se všeobecně řadí mezi plemena, která nejsou větší měrou zatížena závažnými genetickými onemocněními.

Častým problémem malých psích plemen je však luxace pately. Dále se může vyskytnout nízká hladina cukru v krvi - hypoglykémie nebo progresivní retinální atrofie. Toto plemeno se rodí s neúplnou lebkou. Fontanela se obvykle zavře, ale někdy ne zcela. Náhodný úder do hlavy pak může psa i zabít. Pokud plánujete nějaký chirurgický zákrok, je dobré mít na paměti, že Papilloni patří mezi plemena citlivá na anestezii.

Péče 

Papilloni jsou společenští psi vhodní do bytu a nelze je chovat venku. Jejich srst nemá podsadu, která by je chránila proti chladu a nepřízni počasí, proto je vhodné je za deště chránit pláštěnkou. Péče o srst je nenáročná a nevyžaduje stříhání nebo jinou úpravu. Od jara do podzimu koupeme dle potřeby, ale ne častěji než jednou za měsíc, od prosince do března koupeme jenom jestli je to nezbytně nutné. Koupáním srst odmastíme a ta ztratí přirozenou impregnaci, která chrání psa proti prochladnutí. U papillona, kterého nechrání před nepřízní počasí podsada, je i tato přirozená mastná ochrana srsti přínosem. Na koupání používáme kvalitní šampóny s přídavkem kondicionéru nebo po vykoupání použijeme přípravek pro snadné rozčesání. Zvykneme-li štěňátko na denní péči o srst, stačí dospělého papillona pročesat tak 1-2x týdně. Pozornost věnujeme pouze praporcům těsně za ušima, které jsou velmi jemné a mají sklony plstnatět. Papillon nevyžaduje střihovou úpravu ani žádné pudry. Vadí-li nám srst mezi prsty, můžeme ji zespodu lehce přistřihnout. Nesmíme však ostříhat srst, která roste zvnějšku a přesahuje drápy - ta dotváří standardem požadovanou zaječí tlapku. Protože má papillon srst bez podsady, srst velice rychle promokne až na kůži a v chladném počasí hrozí prochladnutí, je vhodné pejska obléct do nepromokavé pláštěnky nebo v případě nízkých teplot do teplého kabátku. Pravidelnou pozornost stejně jako u jiných plemen věnujeme očím, zubům, uším a drápům.

Výchova psa

Výcvik Papillona je snadný a měl by být veden pomocí pozitivní motivace a odměn. Hrubým chováním, křikem nic nedocílíme. Právě naopak. Psi se snadno naučí respektovat pravidla pro život v bytě, stejně tak rychle se učí novým povelům a jsou opravdu dobře cvičitelní i pro nezkušené chovatele. Přestože jsou aktivní, nemají ve zvyku ničit věci kolem sebe, nebo z nudy devastovat zařízení bytu. Zástupci této rasy také nemají tendence zbytečně štěkat, což jistě ocení všichni sousedé. Papilloni nejsou nároční na pohyb. Zcela jim postačí pravidelné procházky na vodítku, nebo různé hry uvnitř i venku. I proto jsou výbornou volbou pro zaneprázdněné majitele nebo seniory. Nejčastěji provozovanou sportovní disciplínou s papillony je agility. Papillony lze vidět i v jiných oblastech sportu: obedience, dogdancing, coursing, flyball, stopování atd.

Krmení

Pokud během a po porodu nenastaly žádné komplikace, měla by být produkce mateřského mléka v prvních dvou týdnech dostatečná a není třeba se o krmení štěňat starat. S pozdějším úbytkem mateřského mléka přicházejí na řadu příkrmy štěňat.

Kolem 3. až 4. týdne začínáme s jedním příkrmem denně a postupně dávku a četnost zvyšujeme. Štěňata se v tomto věku pomalu začínají sama zajímat o jinou potravu. Velmi oblíbenou a námi osvědčenou variantou umělého mléka pro štěňata je kozí mléko, které je velmi dobře stravitelné a bohaté na důležité vitamíny a minerály. Na rozdíl od kravského nezpůsobuje průjmy.

Přechod na pevnou stravu bychom neměli uspěchat, protože trávicí trakt štěněte potřebuje tzv. dozrát, aby byl schopen na plno strávit tuhou formu potravy.

Okolo 4. týdne je dobré používat spíše masové směsi ředěné umělým nebo kozím mlékem. Zhruba o dva týdny později můžeme začít ke krmné dávce přidávat i granulky. Ty je dobré ze začátku nechat před krmením rozmočit. Jak štěňata rostou, přidáváme méně tekutin a kolem 8. týdne můžeme granule zkrmovat již suché.

V období úplného odstavu mezi 6. až 8. týdnem krmíme štěňata nejlépe šestkrát denně. Od dvou do tří měsíců věku je dobré nabízet štěňatům čtyři porce krmiva denně. Pro zažívací trakt štěněte je dobré, aby i v pozdějším věku dostávalo krmnou dávku rozloženou do minimálně dvou porcí.

Po 8. týdnu začínají štěňata odcházet do nových domovů. Novým majitelům vždy podáme kompletní informace týkající se krmení, na které je štěně zvyklé a také je vybavíme balíčkem s krmením. Ještě před odběrem štěňátka nabídneme novým majitelům granule, na které jsou naši pejsci zvyklí, k objednání. 

Výbava pro štěňátko

Pro štěňátka malých plemen je mnohem lepší, když zůstanou alespoň do 10 týdnů s fenou u chovatele.  Poté začíná práce nového majitele psa. Začíná období další socializace, výchovy a začlení do nové smečky.

Novým majitelům předáváme tzv. chovatelský balíček. Ten zpravidla obsahuje krmivo, na které je pejsek zvyklý, deku a hračku, na níž je štěně zvyklé a která je zároveň načichlá pachem matky a ostatních štěňat, aby v novém domově mělo psí miminko něco známého. Dále také  drobnosti v podobě hraček, pamlsků, obojků apod.

Pro vyzvednutí pejska doporučujeme cestu autem, kde můžete zvolit bezpečnostní postroj do auta nebo v lepším případě přepravku.

Co by mělo být v základní výbavě štěněte?

1. Pelíšek - jakýkoliv pelíšek podle vlastního vkusu. Pejsek potřebuje místo, kam se zavrtat a kde spinkat.
2. Misky na jídlo a pití. Nejlépe takové, které není možné jednoduše převrhnout a rozkousat.
3. Kvalitní krmivo prověřené kvalitní granule.
4. Pořádný obojek a vodítko.
5. Pamlsky, protože na odměňování záleží.
6. Hračky, hry a jiná zábava.
7. Hygienické potřeby - šampony, kartáče a podobně.

Jakou výbavu pro štěně zvolit? 

Každý pejsek potřebuje mít místo pro odpočinek a krmení. Základem tedy jsou dvě misky, jedna na vodu, kterou bude mít pejsek neustále k dispozici, a druhá na krmení. Misku na vodu doporučujeme keramickou nebo nerezovou, aby ji štěně nezničilo, pokud by si z misky udělal hračku. Na krmení můžete vybírat z libovolného materiálu. (Naše doporučení: po krmení misku pejskovi seberte, prázdná mu zůstávat nemusí a nebude tedy mít příležitost si s ní hrát a získávat tak nevhodné návyky). A pro odpočinek bude potřeba pořádný psí pelíšek. Pro lepší údržbu,  doporučujeme pelech pro psa se snímatelným potahem.

Až si přinesete pejska domů, měl by už mít někde nachystané své místo, misku na vodu a krmení, nějaké hračky na zabavení a samozřejmě obojek či postroj a vodítko, abychom hned od prvního dne mohli zvykat štěně na venčení mimo byt/dům.

Nezapomeňte kromě výbavy i vhodně zabezpečit byt/dům. Rozmyslete si, kde bude štěně zůstávat, když odejdete z bytu/domu. Možná se tam ve vaší nepřítomnosti vyvenčí, nebo něco rozkouše. Myslete na to a vyhraďte mu takové místo, kde bude co nejvíce v bezpečí a nemá moc možností něco zničit nebo si svým nevhodným chováním ublížit.