O plemeni

Historie

Bernský salašnický pes pochází ze švýcarského Bernu, odkud také dostal své jméno. Toto psí plemeno, bylo původně používáno alpskými pastevci jako univerzální farmářský pes na salaši, který sloužil k nahánění a hlídání stád a majetku či k tahání břemen. Přesný původ plemene však není znám. 

Vzhled

Bernský salašnický pes je velký pes s dlouhou srstí. Je velmi snadno rozpoznatelný díky svému trikolornímu zbarvení (černá, bílá a hnědočervené pálení).  Věršina těla je černá. Líce, punčochy a skvrna okolo oka má hnědočerné pálení. Hruď, prsty, čumák, špička ocasu a lysina mezi očima mají bílou barvu. Pokud pes sedí, je nejnápadnější díky své bílé náprsence ve tvaru kříže. Silná hlava  poměrově odpovídá zbytku těla.  Oči jsou tmavě hnědé mandlového tvaru. Středně velké, trojúhelníkové uši jsou lehce zaoblené a vysoko nasazené po stranách hlavy. Silný, svalnatý krk je středně dlouhý a rovný. Srst na něm vytváří límec. Hřbet je dlouhý, také rovný a bohatě osrstěný. Kompaktní trup je silný a pevný s dobře vyvinutými svaly. Končetiny jsou silné a rovné s pevnými kostmi. Huňatý ocas je v klidu svěšený černý a na konci bílý, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ní. 

Dospělí psi mají kohoutkovou výšku 64-70 cm, feny 58-66 cm, a dosahují váhy mezi 32 až 50 kg.

Povaha

Tohle plemeno je velmi oblíbené pro svoji klidnou povahu a pozitivní vztah k životu. Berňák je rodinným psem v tom nejširším slova smyslu. Svoji rodinu bezmezně miluje a potřebuje s ní být v opravdu úzkém kotaktu. Není proto vhodným psem pro osamělého člověka, který je celý den mimo domov a nemůže si svého psího společníka brát s sebou. Má vysoký práh bolesti a pokud se mu něco nelíbí, prostě odejde. Má ale velmi rád i ostatní zvířata, ta většinou ignoruje a kontakt s nimi nevyhledává, stejně tak s nimi nevyhledává ani spory. K cizím se chová nadmíru přátelsky, není to tedy dobrý hlídač.

Protože je přirozeně poslušný, vnímavý a inteligentní, není problém ho vycvičit. Berňák má "měkkou" osobnost a výcvik musí být veden za pozitivní motivace a odměn. 

Zdravotní potíže

Bernský salašnický pes je obzvláště náchylný k dysplazii kyčelních kloubů, osteochondritidě, artritidě nebo k  poruchám křížového vazu. Trpí také dědičnými očními chorobami a rakovinou. Výjimkou není ani akutní či chronické selhání ledvin. Je proto velmi důležité u každého psa kontrolovat rodokmen a předky, zda netrpěli právě potížemi s klouby nebo potížemi s kardiovaskulárním systémem či selháním ledvin, což často zaviní nečekanou smrt zvířete. 

Patří mezi krátkověká plemena a ve srovnání s jinými psy stejné velikosti má kratší průměrnou dobu dožití, přibliže 10 let.

Péče 

Srst bernského salašnického psa vyžaduje důkladnou a pravidelnou péči. Každý týden je třeba ji nejprve opatrně rozčesat a poté velmi pečlivě vykartáčovat. Při nedostatečné péči má srst tohoto plemene tendenci žmolkovatět, následná péče se pak může stát pro psa zdrojem bolesti. Není záhodno péči o srst bernského salašnického psa v žádném případě opomíjet. Pozornost vyžadují i polštářky tlap psa, mezi kterými někdy vyrůstá přebytečná srst znesnadňující pohyb.

Jistou daň za vzhled nápadně podobný obrovskému plyšovému medvědovi představuje výrazné línání a všudypřítomné chlupy, se kterými musí chovatel počítat i při poctivé péči o srst. Kvůli svému osrstění toto plemeno navíc poměrně dost špatně snáší horké počasí, a proto je třeba ve vedrech učinit adekvátní opatření, psa fyzicky šetřit, umožnit mu stálý pobyt ve stínu a zajistit mu dostatek vody.

Výchova psa

Výchova bernského salašnického psa probíhá zpravidla bez obtíží, neboť se jedná o mírné, učenlivé, dobře ovladatelné a vyrovnané plemeno. Přesto potřebuje tento pes důslednost a kvalitní základní výcvik, aby byl v dospělosti snadno ovladatelný. Při nedostatečné výchově se z roztomilého klubíčka chlupů může velmi rychle stát tvrdohlavý pes vládnoucí celé domácnosti. Bernský salašnický pes je velmi inteligentní a učenlivý a potřebuje láskyplnou, ale důslednou autoritu svého člověka. Pouze v případě, kdy se mu dostane pečlivé socializace a následné výchovy budeme mít psa, jakého jsme si vysnili. 

Krmení

Pokud během a po porodu nenastaly žádné komplikace, měla by být produkce mateřského mléka v prvních dvou týdnech dostatečná a není třeba se o krmení štěňat starat. S pozdějším úbytkem mateřského mléka přicházejí na řadu příkrmy štěňat.

Kolem 3. až 4. týdne začínáme s jedním příkrmem denně a postupně dávku a četnost zvyšujeme. Štěňata se v tomto věku pomalu začínají sama zajímat o jinou potravu. Velmi oblíbenou a námi osvědčenou variantou umělého mléka pro štěňata je kozí mléko, které je velmi dobře stravitelné a bohaté na důležité vitamíny a minerály. Na rozdíl od kravského nezpůsobuje průjmy.

Přechod na pevnou stravu bychom neměli uspěchat, protože trávicí trakt štěněte potřebuje tzv. dozrát, aby byl schopen na plno strávit tuhou formu potravy.

Okolo 4. týdne je dobré používat spíše masové směsi ředěné umělým nebo kozím mlékem. Zhruba o dva týdny později můžeme začít ke krmné dávce přidávat i granulky. Ty je dobré ze začátku nechat před krmením rozmočit. Jak štěňata rostou, přidáváme méně tekutin a kolem 8. týdne můžeme granule zkrmovat již suché.

V období úplného odstavu mezi 6. až 8. týdnem krmíme štěňata nejlépe šestkrát denně. Od dvou do tří měsíců věku je dobré nabízet štěňatům čtyři porce krmiva denně. Pro zažívací trakt štěněte je dobré, aby i v pozdějším věku dostávalo krmnou dávku rozloženou do minimálně dvou porcí.

Po 8. týdnu začínají štěňata odcházet do nových domovů. Novým majitelům vždy podáme kompletní informace týkající se krmení, na které je štěně zvyklé a také je vybavíme balíčkem s krmením. Ještě před odběrem štěňátka nabídneme novým majitelům granule, na které jsou naši pejsci zvyklí, k objednání. 

Výbava pro šťěnátko

Ke konci 8. týdne života štěňátka definitivně končí role matky a chovatele a začíná práce nového majitele psa. Začíná období další socializace, výchovy a začlení do nové smečky. 

Novým majitelům předáváme tzv. chovatelský balíček. Ten zpravidla obsahuje krmivo, na které je pejsek zvyklý, deku a hračku, na níž je štěně zvyklé a která je zároveň načichlá pachem matky a ostatních štěňat, aby v novém domově mělo psí miminko něco známého. Dále také drobnosti v podobě hraček, pamlsků, obojků apod. 

Pro vyzvednutí pejska doporučujeme cestu autem, kde můžete zvolit bezpečnostní postroj do auta nebo v lepším případě přepravku.

Co by mělo být v základní výbavě štěněte?

1. Pelíšek - jakýkoliv pelíšek podle vlastního vkusu. Pejsek potřebuje místo, kam se zavrtat a kde spinkat.
2. Misky na jídlo a pití. Nejlépe takové, které není možné jednoduše převrhnout a rozkousat.
3. Kvalitní krmivo prověřené kvalitní granule.
4. Pořádný obojek a vodítko.
5. Pamlsky, protože na odměňování záleží.
6. Hračky, hry a jiná zábava.
7. Hygienické potřeby - šampony, kartáče a podobně.

Jakou výbavu pro štěně zvolit? 

Každý pejsek potřebuje mít místo pro odpočinek a krmení. Základem tedy jsou dvě misky, jedna na vodu, kterou bude mít pejsek neustále k dispozici, a druhá na krmení. Misku na vodu doporučujeme keramickou nebo nerezovou, aby ji štěně nezničilo, pokud by si z misky udělal hračku. Na krmení můžete vybírat z libovolného materiálu. (Naše doporučení: po krmení misku pejskovi seberte, prázdná mu zůstávat nemusí a nebude tedy mít příležitost si s ní hrát a získávat tak nevhodné návyky). A pro odpočinek bude potřeba pořádný psí pelíšek. Pro lepší údržbu, zejména u větších psů, doporučujeme pelech pro psa se snímatelným potahem.

Až si přinesete pejska domů, měl by už mít někde nachystané své místo, misku na vodu a krmení, nějaké hračky na zabavení a samozřejmě obojek či postroj a vodítko, abychom hned od prvního dne mohli zvykat štěně na venčení mimo byt/dům.

Nezapomeňte kromě výbavy i vhodně zabezpečit byt/dům. Rozmyslete si, kde bude štěně zůstávat, když odejdete z bytu/domu. Možná se tam ve vaší nepřítomnosti vyvenčí, nebo něco rozkouše. Myslete na to a vyhraďte mu takové místo, kde bude co nejvíce v bezpečí a nemá moc možností něco zničit nebo si svým nevhodným chováním ublížit.